Světlem se rozumí viditelné záření o vlnových délkách 380-770 nanometrů. Předpona „nano“ znamená hodnotu 10^-9, jedná se tedy o velmi malou hodnotu. Kratší vlny leží ve fialovém spektru barev a jsou známé jako ultrafialové záření neboli „UV“. Dovedou ublížit i pomoci – od spálené pokožky a bolavých očí až po léčivé účinky tzv. „horského slunka“. Dlouhé vlny naopak leží v červeném barevném spektru a patří do infračerveného záření. To se využívá k různému nahřívání apod.

Světelné zdroje a jednotky

Světla si můžeme užívat díky světelným zdrojům, které mohou být jak přírodní (Slunce, oheň, blesk), tak umělé vzniklé přeměnou nějakým druhem energie (chemická, biologická, elektrická). Ty umělé lze rozdělit na elektroluminescenční – sem patří LED diody – a teplotní, kterými jsou třeba žárovky či lampy.

S ohledem na osvětlení nás zajímají zejména dvě jednotky. První uvádí množství vyzařovaného světla a jedná se o „jednotku světelného toku“ lumen (značka lm). Ještě je možné se v této souvislosti setkat s „jednotkou osvětlenosti“ lux (značka lx), která označuje hustotu světelného toku, tedy kolik lumenů dopadne na každou plochu.

Teplota a barva světla

S osvětlením rovněž souvisí barva či teplota světla. Jednotkou teploty je Kelvin (značka K) a podle ní je možné stanovit barvu části viditelného spektra vyzařovaného daným zdrojem. Klasické a halogenové žárovky mívají teplotu 3 000-3 500 K a tím i barvu v červené části spektra, viditelnou obdobně jako denní světlo, pevně danou wolframovým vláknem, ale LED zdroje a výbojky mohou mít barvu různou, kupříkladu v závislosti na jejich náplni. Zářivky pak mohou mít barvu teplou bílou (asi 2 700 K), denní bílou (cca 3 500 K) a studenou denní bílou (přes 5 500 K).

Jeden čas se hojně hledělo i na ekologii, dnes není nutné se tím příliš zatěžovat. Obsah rtuti se snížil na úplné minimum a světelné zdroje mají dobře dostupná sběrná místa k jejich zpětnému odběru