Čeká to na každého z nás, pokud tedy dožijeme. I to je umění při dnešním tempu života a chemizaci všeho možného. Státu by to vyhovovalo. Totiž aby člověk pracoval až do své smrti. Jenže někteří se renty dožijí. A nyní chtějí po státu důchod, protože si na něj vlastně celý život, pokud byli aktivní, spořili.

Jenže. Stát kdysi určil kolik má takový podnikatel, tedy, přesněji řečeno osoba samostatně výdělečně činná na ten svůj důchod dávat. Moudré hlavy nahoře určily minimum a bylo vymalováno. A když tedy bylo toto minimum odváděno, dojde k situaci, že člověk sice důchod dostane, tedy je mu přiznán, ale on je zklamán částkou. Totiž, dostane tolik, že mu nezbude na obživu. Zaplatí nájem a další věci, jako plyn, vodu a tak dál, a na oběd si musí vypůjčit. Ano, to je bohužel smutná skutečnost.

Podle některých mudrců z vlády si důchod mohl podnikatel dopředu vypočítat. Nu, jistě, pokud na to měl nervy a čas, a navíc uměl vidět do budoucnosti, tak klidně. Jenže to bohužel nejde, protože nikdo nikdy neví, co za další nehoráznost naše vláda vymyslí. A navíc pro výši důchodu a jeho výpočet je několik ukazatelů, které je nutno vzít v potaz.

Jednoduché, tedy alespoň zdánlivě je to pro podnikatele, kteří platili pouze státem dané minimum. Ti dostanou osm tisíc čtyři sta korun. Ale ani to není zcela přesně protože zcela jistě ještě pracovali předtím někde jinde. A i to je třeba „započítat“.

Podle ministerstva práce a sociálních věcí si mohli přece platit více, ne tedy jen tolik kolik stát určil. Měli si platit tolik, co by odráželo jejich skutečné příjmy.

Ve výsledku je tedy jednoznačně chyba na straně podnikatele. No ono budiž, má to něco do sebe. Ale v současnosti už pozdě honit bycha. Tak uvidíme, jak se s tím ti lidé poperou. Nezbývá než jim popřát sílu do další práce. Aby si na ten další život v důchodu prostě vydělávali i dál.