Řekla jsem si, abych zabavila svého malého syna, tak mu pořídím asi mobilní telefon. Protože synovi už je sedm let a on mi sám řekl, že už by si přál mobilní telefon. Chvíli jsem váhala a přemýšlela jsem, jestli je to vůbec vhodné, abych takhle malém dítěti pořídila mobilní telefon. Takže jsem nenápadně začala dělat průzkum, kolik dětí z první třídy už mám mobilní telefon. A byla jsem docela zhrozena, že více jak polovina děti v první třídě už měla svůj vlastní mobilní telefon. A nebylo to jenom tak obyčejný mobilní telefon, byl takový už kvalitní dotykový, kdy děti hrají různé hry.

A tak jsem si řekla, aby syn nebyl v té menšině, kdy nemá mobilní telefon, tak jsem synovi nějaký pořídila. Sehnala jsem ten nejlevnější dotykový mobilní telefon, který stál dva a půl tisíce korun. Musím uznat, že ten mobil je docela kvalitní. A když syna mobil zabaví a bude ho mít jako velikou zábavu a bude ho to bavit a těšit, tak proč ne. Stejně žijeme přece dvacátém prvním století, kdy každý člověk už mám mobilní telefon anebo notebook počítač a nebo tablet, tak proč by taky můj malý syn nemohl mít něco, co ho baví. Myslím si, že je plno dětí, které si přejí mobilní telefon, ale rodiče jim ho nechtějí pořídit.

A někdy si říkám, že je to škoda.  Nechci syna omezovat a když vím, že syna tohle zabaví, tak mu chci udělat radost. A vím, že by mě rodiče taky potěšili, kdybych si jako malé dítě taky přála mobilní telefon. Jenomže za mě takové vymoženosti ještě nebyly, takže jsem musela hledat úplně jinou zábavu. A víte jakou? Protože moji rodiče nebyli vůbec bohatí, tak jsem si musela hledat takovou zábavu, která nestojí moc peněz, ale je spíše zadarmo. takže jsme s ostatními dětmi z vesnice hrály hlavně na schovávanou a podobně. A dnes již všichni víme, že mobilní telefon je pro všechny velká zábava.